Bloudim černou nocí se skrytou identitou stvůry. Počkám si, až půjde někdo okolo, určitý cíle si nevybíram. Neřešim, jestli unesu dítě, muže nebo ženu. Radostí mě naplní každý tělo, když si ho dokážu odvézt do svýho doupěte, nebo snad můžu říct pracovny?
Stinnej sklep, kam by ani toho největšího hrdinu nenapadlo jít o samotě. A už vůbec ne po tmě. Mám tu dveře zdobený řetězama, který už poznamenala koroze. Jediná mřížka ve dveřích sem dokáže vpustit denní světlo. Jinak se musíte spokojit s pár loučema, který jsou zavěšený na cihelných stěnách.
No což, tohle neni pětihvězdičkovej hotel. A ani podle mýho náčiní nesmíš soudit, že to je operační sál. I když… rád se podívam, co se v tobě skrejvá.
Nechci bejt staromódní a využívat služby jedný a tý samý čepele. Když už tě, má milá dívko, mám tak pěkně bezmocně přivázanou k židli, proč si trochu nepohrát? Neboj, nejsem úchyl, sexuálně obtěžovat tě nebudu. Oddychni si. Ne? Dostaneš pěstí do obličeje!
Musím se ti dívat zblízka do očí. Tvůj make-up se smejvá krví z tvojí tváře, už nejsi pro ostatní tak krásná. Ale až teď vypadáš jako pravá princezna. Možná, že bys jen se třema prstama na rukou vypadala o něco líp. Netřepej se, udělám to rychle, budu něžnej.
Ach, má milá, jsi mi poněkud bledá. Co s tebou, když se pod tvojí židlí už tvoří kaluž krve? Moc rád se na tebe dívám, jak jsi slabá. Není to jako ve filmech, kde by ti nějakej hrdina přišel pomoct. V tomhle světě na tebe každej sere, chápeš? Nikdo si ani za tejden nevšimne, že jsi zmizela. Ale můžu tě uklidnit, za tejden už budeš hluboko pod zemí. Aby našli tvoje tělo? Tož je komický. Jaký používáš přípravky na vlasy? Tomu třeba já nerozumim. Dívej, já tu mám totiž pár přípravků, který pozdějc rozpustí tvý mrtvý tělo. Ach, ta dnešní chemie…
No, dost už bylo povídání, ušetřim tě těch slz. Sladký sny.