Hodil jsem další nádhernou dvanáctihodinovku a je konečně čas jít domů. Kolega, takovej malej skrček, mi pil krev celej den. Už jen jeho hlas mi rozjížděl migrénu. Rád si představuju, jak ho škrtím a pomalu z něj odchází život. Jak mu z očí leze panika a dech se láme jak levnej sirup. Asi jsem psychopat, ale naštěstí to vždycky končí jen u představ. Ty mě aspoň trochu uklidňujou.
Nasednu do svýho ojetýho auta, který už má za sebou lepší časy. „No tak, krásko,“ zamumlám, „dovez mě ještě domů a slibuju, že tě zítra vyčistím.“
Nastartuju na třetí pokus. „Hodná holka,“ říkám, „máš to u mě.“
Cestu z práce už skoro nevnímám. Jen občas mrknu do zpětnýho zrcátka a tam na mě čumí cizí chlap s očima jak z krve. „Tak teď jestli mě zastaví poldové, dají mi dejchnout a rovnou mě zabalí. Vypadám jak po třídenním tripu.“
Uhnul jsem pohledem zpátky na cestu. Ještě jedna ulice a jsem doma. Konečně.
Zatáhnu ruční brzdu, pro jistotu dvakrát, a chystám se otevřít dveře, když zahlídnu manželku v okně. Ten její výraz? Jasnej signál k poplachu. Vezmu to radši zadem přes garáž, kolem basy s pivem.
Otevřu vychlazenou dvanáctku, pár hltů, a svět hned vypadá o něco snesitelnějc. Pro jistotu beru ještě pár kusů do ruky. A jak jsem čekal, bouře přichází.
„Zase si přijel pozdě! Slíbil jsi mi, že už nebudeš brát ty posraný dvanáctky! Nechals mě tu celý den samotnou! Zajímá tě vůbec, co jsem dělala?“
„Zlato,“ povídám klidně, „taky tě zdravím. Ten skrček mi to přidělil schválně. Je to můj šéf. Když odmítnu, vylejou mě.“
„Jojo,“ vyjede po mně, „hlavně že se zase vyleješ ty, co?“
Jdu směrem ke gauči, sednu si a zavřu oči. Přiložím hrdlo lahve k puse, nechám tu tekutinu stéct do krku.
„Hej! Ty mě zase nevnímáš! Podívej se na sebe! Manžel úplně k ničemu! Zajímá tě víc to tvoje pivo než já!“
„Do prdele, zlato,“ říkám, „měl jsem fakt těžkej den. Potřebuju trochu klidu a ty mi moc nepřidáváš.“
„Tak si klidně zůstaň sám! Já jdu spát! Večeři si udělej sám!“
Třískne dveřma. Paráda. Taky tě miluju, drahá.
Zvednu se, pomalu táhnu nohy k lednici. Vytáhnu další pivo. Ještě tři, čtyři a půjdu taky spát.
Kéž by i ona někdy vychladla jako to moje pivo.