Tak tohle vám pěkně prcám, ta zasraná inflace je na sedmi procentech? To jste se posrali v těch statistikách, nebo co? Moje prachy, ty těžce vydřený, mi žrát nebudeš, ty parchantská bestie. Jdu svoji rezervu, co jsem si schovával pod matrací jako starej alkoholik lahve, investovat do něčeho, co má koule.
Hezky jsem si to portfolio diverzifikoval, jako když si chlap rozloží riziko mezi tři hospody, aby ho jedna nevyhodila. Akcie, podílový fondy, kryptoměny (kde mám to lambo přes noc) a P2P půjčky, jo, třeba Zonky, kde půjčuju peníze cizím lidem, co mají horší život než já. Haha, teď jsem na tebe vyzrál, ty inflační stvůro, ty žravá děvko, na mě si jen tak nepřijdeš, já tě přežiju, ty svině.
Sedím u stolu, kouřím jednu za druhou, sleduju grafy, jak mi to roste, jako když se postavím po třech pivech. Cítím se jako král, jako ten chlap, co má všechno pod kontrolou, jako když si myslíš, že ta holka s tebou bude napořád. A pak, týden na to, zaklepe Putin na Ukrajinu jako opilej soused v půl třetí ráno: „ZDRASTVUJ SUKA!“ Bum, rakety, tanky, a moje investice jdou do sraček rychleji než moje manželství tenkrát v devadesátkách.
Všechno v červeným, grafy padaj jak opilci z barový stoličky. A ještě k tomu přiznaná inflace teď osmnáct procent, říjen 2022, ty vole, to je jako když ti řeknou, že pivo zdražilo o dvacku a pak ti ho nalijou poloprázdný. Moje bývalý investice do alkoholu měly reálně lepší návratnost než tohle virtuální svinstvo. Aspoň jsem měl z toho ráno kocovinu a historky, ne jen čísla v mínusu.
Ale co, prachy budou, my nebudeme, tak jako ženský. Alespoň když teď budu říkat, že jsem broken, tak to má hned dvojí význam – rozbitej na prachy i na duši. Sedím tady s lahví v ruce, koukám do prázdna a směju se. Inflace vyhrála kolo, ale já ještě nejsem mrtvej. Ještě mám půlku lahve a zítra je nový den. Nebo tak něco.